http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=1126
http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=1133
Databáze MySQL ukládá oprávnění - jak asi tušíte - do zvláštní, systémové databáze. Ta se jmenuje mysql a je vytvořena při instalaci serveru. Tato databáze obsahuje několik tabulek, které ukládají oprávnění uživatelů pro globání přístup, pro jednotlivé databáze, tabulky a sloupce. Jak uvidíme v příštím díle, oprávnění jsou z tabulek načítána jako klasická data, což znamená, že přímou změnou těchto tabulek pomocí akčních dotazů můžeme oprávnění spravovat. Uvidíme ale také, že existuje sada příkazů SQL, která to udělá za nás s mnohem větším komfortem.
Veškerá oprávnění jsou v MySQL uložena ve zvláštní databázi, která se jmenuje mysql. V ní je pět tabulek, které s oprávněním tak či onak souvisejí. MySQL při požadavku na provedení nějaké operace tyto tabulky dotazuje, a podle výsledku se rozhodne, zda dané oprávnění přidělí či nikoli. Těmito pěti tabulkami jsou:
a v zásadě se dá říci, že se s jejich obsahem dá za určitých okolností manipulovat přímo. Abychom to celé trochu zjednodušili, vynecháme z dobrých důvodů tabulku host a budeme se věnovat zbylým čtyřem. Pro experimenty je dobré v tomto případě mít k dispozici testovací server s administrátorským přístupem.
MySQL provádí v podstatě dvojí ověřování. První se nazývá ověření při připojení a stanovuje kdo se odkud smí nebo nesmí k našemu serveru připojit. Pokud to projde nastupuje druhá fáze, nazývaná ověření při požadavku. Ta poskytuje uživatelům ověřeným při připojení práva pro konkrétní akce na serveru (jako je třeba vkládání dat do tabulek).
Pozn.: V těchto dvou věcech je podstatný rozdíl. Je klidně možné nakonfigurovat správu uživatelů tak, aby se někdo mohl připojit, ale potom nemohl provést prakticky žádnou myslitelnou akci na serveru.
Tady platí, že pro ověření při připojení se používají údaje, které jsou uloženy v tabulce user. Pokud jste přihlášen jako superuživatel, můžete si je prohlédnout pomocí
use mysql;select * from user;nebo ještě stručněji - protože nás v tuto chvíli zajímají pouze tři pole - pomocí něčeho jako
select host, user, password from user;Jak asi tušíte, ověření při připojení zjišťuje, zda daný uživatel se smí připojit z daného hostitele - a zda přitom použil správné heslo. Pokud je všechno v pořádku, pustí MySQL uživatele dál. Pokud ne, skončíte při přihlašování chybou ve stylu:
ERROR 1045 (28000): Access denied for user 'xxx'@'host' (using password: NO)Do tabulky user může superuživatel (nebo jiný uživatel, pokud má k tomu práva) zapisovat přímo. Můžete tak například založit uživatele franta s heslem atnarf, který bude smět přistupovat k serveru z hostitele 192.168.0.100. První, co Vás asi napadne je provést to pomocí INSERT prostě takto:
insert into user (user, host, password) values ('franta','192.168.0.100','atnarf');To nebude fungovat! Důvodem je, že MySQL neukládá hesla ve sloupci password jako prostý text, ale - zjednodušeně řečeno - ukládá jejich hash. Ten lze vytovřit pomocí MySQL funkce PASSWORD, takže vylepšená verze příkazu pro vložení do tabulky user by mohla znít nějak takto (nesprávně založeného uživatele jsem odstranil):
delete from user where user = 'franta' and host = '192.168.0.100' and password = 'atnarf';insert into user (user, host, password) values ('franta','192.168.0.100',password('atnarf'));Jestliže si to vyzkoušíte, zjistíte pravděpodobně, že to zase nebude fungovat. Důvodem je tentokrát mechanismus, jakým MySQL obsluhuje mezipaměť. Je třeba přikázat databázi, aby nový obsah tabulky user zapsala na disk. To provedete pomocí příkazu flush:
flush privileges;K čemu dojde? MySQL vyprázdní cache a znovunačte oprávnění. V našem případě i s nově založeným uživatelem, který se od této chvíle smí se svým heslem připojit ze stroje 192.168.0.100.